Topinambury jsou nádherně kvetoucí rostlina, podobná slunečnici, s podzemními hlízami, které jsou jedlé a velmi zdravé. Do Evropy je přivezli (pravděpodobně) mořeplavci na počátku 16. století a na našem území významně konkurovaly bramborám.
V syrovém stavu
Topinambur Diatop v syrovém stavu si uchová nejvíce vitamínů, je to navíc živá rostlina, takže v ní najdeme i živoucí enzymy a potřebnou energii, která nám může dobíjet baterky, podobně, jako pobyt v lese či kdekoli jinde ve volné přírodě. Je obecně známo, že syrové ovoce i zelenina jsou tou nejlepší zásobárnou energie z potravy, jako můžeme získat.
Topinambur můžete nechat projít odšťavňovačem, ale lepší je na jemném struhadle nastrouhat a využít jako součást zeleninového salátu, nebo z nich vytvořit chutnou pomazánku ochucenou křenem nebo česnekem a tatarskou omáčkou. Dobře se kombinuje v salátu s kedlubnami a ředkvičkami, červenou řepou a hlávkovým zelím.
A proč ne odšťavňovač? Přišli byste totiž o jednu z nejdůležitějších složek, a sice nestravitelnou vlákninu inulin. Ta má značný význam pro naše trávení, podporuje střevní peristaltiku a pravidelné vyprazdňování a zároveň slouží jako potrava pro symbiotické (zdraví prospěšné) bakterie. Ty inulin rozkládají za vzniku některých vitamínů a látek, které zlepšují imunitu a celkovou regeneraci organismu.
Po tepelné úpravě
Většinou se přidávají do polévek podobně, jako brambory, nebo se mohou stejným způsobem samostatně vařit. Vaří se ve slupce, případně lze slupku odstranit, ale podstatné je, že neobsahují jedovatý solanin ani žádné jiné jedovaté alkaloidy. Poslouží jako chutná, nasládlá příloha k bezmasým pokrmům, např. k fazolovému guláši.
Můžete vyzkoušet i klasický bramborák, tedy lépe řečeno „topinamburák“, s česnekem, připravte se však na to, že nebude mít klasickou bramborovou chuť.