Lidí, kteří si vystačí i s málem peněz a přesto nereptají, už v dnešní době nenajdeme mnoho. A lidi, kteří by neměli peníze žádné, a přesto by se tvářili, a nejen tvářili, spokojeně, snad už vůbec nenajdeme. Natolik už jsou pro nás dnes peníze důležité. Chceme a vlastně i potřebujeme jich čím dál víc, a nejednou už se dokážeme v našich životech jenom hnát za penězi, čemuž jsme ochotni podřídit a obětovat pomalu všechno.
Zatímco dřív bylo běžné rozdělení našich životů na dobu, která se trávila prací, a dobu, kdy se odpočívalo a užívalo života, dnes už máme nemálo lidí, kteří vlastně jenom pracují. A nečiní tak většinou proto, že by šlo o nějaké ty workoholiky, ale proto, aby se vydělalo co nejvíc peněz.
A když se někdo snaží o vydělávání si dost velkých peněz, ale toto se mu ne a ne splnit? Když se někdo začne prakticky kdykoliv potýkat s finanční tísní? Pak se to někdy vyřeší tím, že se dotyčný jedinec poněkud uskromní, a někdy tím, že se vezme půjčka. Obojí je teoreticky možná, a stačí, když si člověk vybere to, co mu právě bude lépe vyhovovat.
Jenže rozhodnout se pro půjčku není ještě řešením. Na tu totiž musí být vždycky dva. Nejen ten, kdo ji chce, ale i ten, kdo mu ji poskytne. A ten poskytující se pochopitelně musí najít a přesvědčit, ten nedá peníze automaticky jenom tak někomu.
Co to znamená? U bank třeba prokazování hodně velkých příjmů a čistých registrů dlužníků, a u něčeho jako nebankovní americká hypotéka dávání nemovitosti do zástavy coby záruka splácení. A je jenom na každém ze žadatelů, aby zvážil, co z toho mu bude lépe vyhovovat, nebo co vůbec dokáže splnit. Protože takové podmínky jsou u půjček nutné zlo, ty tu musí být, aby se poskytovatelé ujistili, že nezkrachují kvůli neplatičství jejich klientů. A když se takové požadavky nesplní, je po nadějích. Což samozřejmě nikdo nechce.